sobota 30. března 2013

Kamarádi z abecedy

Člověka strašně moc potěší, když mu jeho oblíbené nakladatelství pošle nově vydanou knihu s tím, že chtějí znát jeho názor.
Dá se říct, že se obdarovaný dme pýchou.
Co si pak ale počnout s tím neznámým pocitem, když je kniha prozkoumána ze všech stran a v duši se objevily výhrady?
Jít proti přesvědčení a sepsat nic neříkající představení díla (aby se příslovečný vlk nažral a koza zůstala celá), nebo se upřímně vydat po tenkém ledě a pokusit se najít plusy a mínusy na tom všem?
Rozhodl jsem se pro tenký led a doufám, že se na něm nepropadnu a nezmáčím si nohy v ledové vodě.
Protože neexistují dobré nebo špatné knihy.
Jen se občas stane, že si kniha nevybere toho správného čtenáře ...

František Petrák a Radek Malý - Kamarádi z abecedy


Pan František PetrákRadek Malý (jak se můžeme dozvědět z obálky knihy) jsou zkušenými autory a ve světě dětské knihy se pohybují jistým a sebevědomým krokem, což naznačuje i řada ocenění z řad odborníků.
Já jsem je na stránkách bílého papíru potkal poprvé a tak jsem si s nimi (s upřímnou zvědavostí) potřásl seznamující čtenářskou pravicí.
Největším kámenem úrazu (mého rozpačitého tápání nad těmito stránkami) se zdá být přečtení věty nakladatele: "Připravili jsme pro vás unikátní publikaci, která vašeho potomka přirozenou formou naučí rozpoznávat abecedu." viz anotace na webu nakladatelstvi HOST.
Protože dle mého skromného soudu ... nenaučí.

Můj pětiletý syn stále častěji projevuje zdravou zvědavost nad písmeny a snaží se proniknout do té záhadné magie textu, která v jeho hlavě vyvolává obrazy světa známého i neznámého.
Zná písmena svého jména, zná písmena mámy a táty.
Raduje se, když kdekoliv najde písmeno své, nebo písmeno, které již zná.
Proto jsem zajásal, když si mě Kamarádi z abecedy našli. Bral jsem je jako vítané pomocníky z říše knih.
"Milý Hugo, písmena se rozhodla, že se ti představí a ukáží ti celý svůj svět."
Problém nastal hned na začátku, když chtěl vidět svoje písmena.
Nepoznal je.
Protože písmeno H nevypadá jako písmeno H, které zná a které tak zbožňuje.
Písmeno H má totiž na tomto obrázku jednu čárku nahoře navíc. Ta čárka navíc zastupuje hlavu klauna.


S písmenem U to dopadlo ještě hůře a G na tom nebylo o moc lépe.
Ztratil jsem jeho pozornost a nadšení, nechtěl už slyšet ani básničky umístěné pod písmeny.


Hodně mě to mrzelo, selhal jsem jako učitel a průvodce do tajů písmen.
Nakonec jsem se neosvědčil ani jako recitátor veršů, protože ty rýmy nešly přes můj jazyk volně a plynule, občas se mezi zuby zadrhly v očekávaném slově, které nepřišlo a místo něj bylo jiné.
Poznal jsem, že chyba je asi v mém přístupu, v mém očekávání.
Větu o učení se rozpoznávat abecedu (zmíněnou v úvodu) jsem zahnal do kouta a zvolil ten druhý hravý způsob.
Fixky, písmenová razítka a chuť tvořit nás znovu svedla dohromady a připravila nám půlhodinu zábavy.
Plnili jsme úkoly, vymýšleli si nové, razítkovali a kreslili na připravená bílá místa.
Bohužel jsme se ale nenaučili žádné nové písmeno.
Možná jsme na to ještě moc malí (těžko říci, nenašel jsem v knize uvedený věk dítěte, pro kterého je kniha určená), možná jsme to uchopili za špatný konec a ideu z knihy nechtěně vytřepali, ale u nás své poslání Kamarádi z abecedy nesplnili.
Našli jsme v ní chvilku rozptýlení, ale ruku na srdce, to najdeme každý měsíc v časopise Sluníčko také.
---------------------------------
Kamarádi z abecedy
Radek Malý, František Petrák

Vydalo nakladatelství HOST
Počet stran 72, brož.
Rok vydání 2012
běžná cena: 199 Kč

Dušan "Maaristaan" Potůček

2 komentáře:

Petr Šimčík řekl(a)...

V tomhle ohledu se mi docela líbí kombinace promítačky Diax a http://www.pohadkyprodeti.cz/moje-abeceda/

Petr Šimčík řekl(a)...

A nevěš hlavu, my v čerstvých šesti slabikujeme ale zapomínáme co jsme přečetli a spousta dětí ze školky ve stejném věku neumí a ani nebude protože to rodiče nechávají na škole aby se pak dítě nenudilo.

Na druhou stranu, já začal taky v šesti a přečíst si sám haldu Čtyřlístků je k nezaplacení :)