čtvrtek 29. ledna 2015

Petra Soukupová .:. Bertík a Čmuchadlo

Asi bych se měl hned na začátku mého dnešního povídání přiznat, že mám Petru Soukupovou opravdu rád. Bezvýhradně.
Líbí se mi její styl psaní. Její knihy. Její myšlenky oblečené do slov.
Mám rád tu její .... frackovitost? Ano, to je to správné slovo. To vybočení z řady. Její literární postavy, které jsou tak trapně normální a obyčejné, až je člověku teskno z toho, jak moc se do nich dokáže vcítit. Jak jim rozumí, ikdyž by raději nerozuměl a duševně se srovnával s někým jiným. Lepším.
Občas mě při čtení knih od Petry přepadá divná nálada. Balancuji na pokraji melancholie, divného smutku. Skoro se mi chce říci "deprese". Ale takové té krásné, důvěrné. Těžko popsat. Snad tušíte.
Proto jsem byl nesmírně zvědavý a natěšený, když jsem se dozvěděl o její připravované dětské knize. Upřímně, nešlo mi to moc dohromady. Petra Soukupová a kniha pro děti?
Jasně, stala se mámou, ale to přeci hned nemusí znamenat, že nasedne do sluníčkového autobusu a s vysmátým úsměvem nám bude vyprávět o výletu po krásné pohádkové zemi? No ne?

Ale kdepak :-)
Tak, jak je rozevlátý její účes, tak se zdá rozevlátá i její duše. Nepropadejme panice. Petra Soukupová je ve své nové knize stále Petra Soukupová. Taková, jakou ji známe. Ten píšící fracek, který si jde svojí cestou. A který má co říci i dětem.

Stvořila pro nás devítiletého kluka Berta, který má tak trochu problém sám se sebou, se svým světem.
Rodiče se mu rozvedli, máma si našla nového přítele a aby toho nebylo málo, musí s nimi Bert vyrazit na prázdniny na chalupu. Za Richardovou (to je ten mámin přítel) rodinou.
Richard hned od začátku vypadá jako dobrý chlapík, ale ten, kdo měl někdy co do činění s rozvedenými rodiči a následným novým "tátou", ten ví, jak se Bert asi cítí.
Richard je prostě nepřítel. A je úplně jedno jak moc se snaží a jak moc dobré nápady má. Není to táta. Konec diskuze. Tečka.

Je to prostě tak. Následkem životních okolností není Bert zrovna sympatický mladý hoch. Vlastně je dost protivný a těžko se nám k němu hledá cesta. Jenže my víme proč tomu tak je a i nám kdysi dávno bylo devět let. Zase tu nastupuje ten vypravěčský dar Petry a ikdyž nám ten kluk může trochu lést na nervy, tak ho chápeme. Rozumíme mu.
Čteme v něm jako ve svých vlastních vzpomínkách. A ikdyž bysme mu občas vlepili mírný pohlavek, vlastně ho máme rádi a fandíme mu. Přejeme mu, aby vše bylo zase dobré.
No a pak příjde z lesa Čmuchadlo. Tvor, kterého vidí jen Bert a který mu nastavuje zrcadlo.
Říká malému rozlobenému chlapci, co dělá špatně a že takhle by se chovat opravdu neměl. A Bert ho začne poslouchat a přemýšlet sám nad sebou ...

Ano. Je to tak. Máme tu před sebou další skvělou dětskou knihu s mírnou příchutí malého smutku a s nenásilným zdviženým prstem upozorňujícím, že když se chlapče budeš vztekat a kopat kolem sebe, může se ti stát, že nebudeš moc oblíbeným klukem.
Tentokrát jsem knihu ještě netestoval na svém Hugovi (byl jsem nedočkavý a četl jsem si ji po večerech sám) a tak nemůžu posoudit, jak působí na děti, ale na mě (na přerostlého kluka) zapůsobila hodně. Vrátila mě do mého dětství a do období, kdy jsem nebyl zrovna sympatickým malým klukem.
Jestli mám na téhle knize něco vyzdvihnout, je to autorčin talent utvrzovat mě v přesvědčení, že obyčejné lidské příběhy jsou těmi nejzajímavější příběhy vůbec. Moc krásná kniha!

Bertík a Čmuchadlo
Napsala Petra Soukupová
Ilustroval Petr Korunka
Vydal Host - vydavatelství, s.r.o. v roce 2014
První vydání, 136 stran