úterý 18. února 2014

Daniela Krolupperová - Mizící hmyzící

Tuhle knihu donesl Hugovi Ježíšek, protože ví, že zbožňuje brouky.
Na balkoně má hmyzí hotel a když někde potká nějakého broučka, už ho strká do kapes, aby jej ubytoval v jednom z volných pokojů.
Pavouci v našem bytě se nemusí ničeho bát, protože jsou hájení ... a nosí přeci štěstí.
Prostě, pokud je ta kniha pro někoho jako stvořená, tak pro našeho Huga a určitě chápete, že v naší knihovně nemohla chybět.


Malý Skřítek žije v trávě u brány Království růží a je to to lenoch.
Nedělá nic, jen se povaluje po listech a lelkuje. Jen ale do té doby, kdy Království růži napadne invaze pidi Vetřelců (kteří oblepí stonky a listy růží), Království pomalu chřadne a Víly z růží jsou na umření. Osud tomu tak chtěl, milý lenošný Skřítek si musí zasloužit své nové jméno a vydat se do světa pro pomoc.
Musí najít Berušku z Louky, která má prý tu moc a Vetřelce sežere.
No a tak se (chtě nechtě) Skřítek vypravil na cestu, při které zjišťuje, že jeho líné nohy již nejsou líné, že svět je krásné místo pro žití a nekončí bránou do Království růží.
Stálé potkává nové a nové obyvatelé hmyzí říše a spolu s ním ty hezké broučky poznáváme s nim.


A právě to je pro nás tím pravým kouzlem knihy.
Na začátku každé kapitoly totiž najdeme jednoho nového broučka, hezky nakresleného a popsaného. Dozvíme se, kde žije, čím se živí a jaké má přednosti. Pak se s ním seznámíme i v příběhu, protože nějakým způsobem zasáhne do osudu našeho Skřítka a nakonec nás čeká pár kontrolních otázek právě o tomto broukovi.
S radostí jsem zjišťoval, že Hugo při čtení opravdu dává pozor, protože na většinu otázek znal správnou odpověď. I na ty, kdy já obracel oči vzhůru nohama a četl nápovědu, protože jsem se občas myšlenkami zatoulal do té hmyzí říše a pozor nedával. Představoval jsem si totiž sám sebe, kterak lezu do díry po červotočovi a dělám si v ní bunkr na spaní. Nebo jak hledám luční kobylku a snažím se jí osedlat a vyrazit na divokou skákající jízdu.
Nádherná kniha!






Mizící hmyzíci
Napsala Daniela Krolupperová a ilustrovala Eva Chupíková
Vydalo nakladatelství Portál, s.r.o. (2013, první vydání)
www.portal.cz

www.facebook.com/nakladatelstvi.portal
96 stran

Kniha je určena dětem školního věku a předškolákům a jejich rodičům.

Poslouží také učitelkám v mateřských školách.

4 komentáře:

Hlubunda řekl(a)...

JJ, právě jsme jí ve školce dočetli a děti byly nadšené stejně jako z dalších knih této autorky ... Zákeřné keře a Rybí sliby, které vřele doporučuji. A děkuji za tento úžasný blog, který ocením jakožto předškolní pedagog i jako maminka malého předškoláka. Ráda budu brouzdat a na svém blogu také snad občas zase vložím nějakou tu "upoutávku" dětských knih. Pěkný večer, Mirka

DIVNÉ TICHO řekl(a)...

Miluju Rybí sliby, toto bude určitě božííí taky! :)

Opičí matka řekl(a)...

Kniha vypadá krásně, ale trošku mě mrzí, že jejímu obsahu přestávám věřit v okamžiku, kdy čtu "Sršeň obecnÝ". Sršeň je rodu ženského, tedy obecnÁ. Miluju knihy Jiřího Dvořáka, který je "od fochu" a například jeho Havětník je dokonalý. :)
Jinak díky za krásný blog a spoustu fantastické inspirace!
Petra Ž.

Dana řekl(a)...

Docela mě zaujal Váš komentář, že sršeň je rodu ženského. Já bych to takhle nikdy neřekla. Vždy řeknu ten sršeň. Tak mi to nedalo a podívala jsem se do pravidel českého pravopisu. Zjistila jsem, že český pravopis dovoluje obě varianty. Může být sršeň rodu ženského i mužského. Tak třeba autorce odpustíte.
Kniha mě moc zaujala, určitě se po ní podívám.
Děkuji moc za článek a inspiraci.
Dana S.