pátek 25. dubna 2014

Jiří Trnka - Zahrada

Mojí milí ... dneska bych vám chtěl povyprávět o tom, jak jsme doma objevili Ameriku.
Knižní českou Ameriku.
Kdo by neznal Jiřího Trnku a jeho Zahradu.
No jasně, všichni víme o čem je řeč. Tajemná zahrada, nadávající kocour, parta kluků, nějaký slon v tom taky je ... no prostě Zahrada, o čem tu chceš jako Maaristaane psát?!
Nosit dříví do lesa se ti zachtělo?
Vlastně ano ... zachtělo.
Protože některé klasiky jsou tak klasické, až mi příjdou takové ... zapomenuté.
A dnes mám velkou touhu tuhlectu Zahradu připomenout. Prostě o ní musím napsat!

Poprvé jsem si ji uvědomil v našem bytě před pár měsíci, když se z ložnice začaly ozývat nadávky typu: "Ty lopatičko! Ty smetáčku, Ty darebáku. Ty kyblíčku!", které nakonec přerostly ve výhružky: "Týden jsem si nečistil zubý, kousnu Tě a dostaneš otravu krvé. A rozkoušu ti kalhotý a ty taky dostanou otravu krvé."
A také se ozýval smích a radost a prostě se z té ložnice linula dobrá nálada a Lucie a Hugo se prostě skvěle bavili. Tak jsem se připojil a poptal se, co to poslouchají.
Prý na našem CD s desítkami pohádek našli tuhle a že neví co to je, ale je to moc pěkný a vtipný a krásný a úžasný ... a že je tam tajemná zahrada a nadávající kocour a parta kluků a sloni ... a a a ... "to je Zahrada", řekl jsem, ale pak jsem se zamyslel a zjistil, že to vím jen díky tomu popisu a díky tomu, že jsem to byl já, kdo ji na to CD dal.
Uvědomil jsem si, že jsem ji vlastně nikdy nečetl ... a nepamatuji se, žebych ji někdy slyšel. Někde v hlubinách vzpomínek jsem si vzpomněl na animovaný film, ale abych z těch vzpomínek vydoloval více než jen zamlžený dojem, to zase ne.
   A tak se stále častěji z rádia začal ozývat hlas Karla Högera, který si nás svým přednesem naprosto podmanil. To CD je namluvené naprosto geniálně, opravdu úžasně a nezapomenutelně a kdyby bylo namluvené někým jiným, nemohlo by nikdy v životě získat takové kouzlo, jako má právě tato nahrávka.
Inu, zatoužili jsme i po knize a vyrazili do knihkupcetví.
Ono se řekne: klasika! Ale zkuste si ji koupit! Leda tak prd!
Narazili jsme na knihkupce, který se snažil a hledal v počítači. "Vyprodané ... vyprodané ... vyprodané."
"Tak alespoň mluvené slovo", žadonili jsme a toužili po originálním CD s obalem.
"To nevyšlo", tvrdil nám a vnořil se opět do světla monitoru.
Šli jsme si prohlížet další knihy a vzdali se naději.

Po pár minutách za námi přišel a spiklenecky nás oslovil.
"Nedalo mi to a možná by se dalo něco dělat ..." začal a se zasněným výrazem se svěřil, jak v mládi hledal také takovou Zahradu a že jednu podobnou našel, ale že v dnešním světě takových Zahrad už moc není ... a já se taky zasnil a tahajíc se za plnovous si s ním zavzpomínal na svoje dětství a na hledání tajmených koutů ... no prostě, buďte rádi, že jste si tam v tu chvíli nekupovali knihy, protože to musel být hodně divný pohled na ty dva velký kluky, kteří vzpomínají na to, kterak byli kluci malí.
Jediné oko by nezůstalo suché :-) ale naštěstí jsme tam byli jen my a Lucie. A ta byla také ve své Zahradě.

Nakonec nám to CD sehnal ... Je to už pár dní, co nám tuhle pohádku pan Höger vypravuje a já si uvědomil, že jsem jí ještě neslyšel do konce. Pokaždé poctivě posloucháme od začátku a já u ni vždy usnu. Někdy dříve, někdy později, ale pravidelně.
Ne nudou, to vůbec ne. Je to tím kouzlem.
Přenese mě k brance, která odděluje ulici od divoké Zahrady a když do ní vstoupím, vkročím do snu. Přivítá mě Trpaslík (kterému zbyla jen trocha červené barvy na čepičce) a skřehotavý hlas vypelichaného kocoura: "Ty darebáku, ty uličníku", zavřu oči a jsem ten nejmenší z pěti kluků, kteří všichni byli stejně velcí a s vykulenýma očima čekám, co se mi tento večer ve snu zase stane. Možná jsem pohádku neslyšel do konce proto, že nikdy nekončí. Karel Höger vypravuje pořád dál a dál a nikdy nepřestává, jen přehrávač se uprostřed noci sám vypne, ale vyprávění pořád pokračuje.

Vlastně nechci to CD doposlouchat do konce. Chci věřit, že příběh nekončí, že mě čeká další dobrodružství a že ta Zahrada je nekonečná a stále mi má co nabídnout. Udržuje mě to v krásné iluzi, že ikdyž jsem velký, přesto jsem pořád jenom KLUK.

Jiří Trnka - ZAHRADA

Vypráví: Karel Höger
Nahráno 6.3.1962 ve studiu AR.
Remastering duben 2007
Vydal Supraphon

5 komentářů:

Renáta Hrabovská řekl(a)...

Máme doma knížku , právě před 14dny jsme ji vytáhli z mých dětských knížek a hned jsem dětem ve školce četla. Moje šestiletá dcera ji zbožňuje a hlavně je vždy zvědavá "jak to bylo s tím koucourem dál " :-)

gormie@seznam.cz řekl(a)...

Kdo miluje Zahradu tak jako já, tomu doporučuju knihy Pavla Čecha "O zahradě", "Tajemství ostrova za prkennou ohradou" a "Velké dobrodružství Pepíka Střechy". Jsou sice pro větší děti, ale vychází ze stejné poetiky a nostalgie po ztraceném dětství.

Lenka řekl(a)...

Já jsem tuhle knihu jako malá neznala. Až asi před rokem mi o ní řekla kamarádka a chystám se ji koupit synovi. Tak už se těším, že si ji spolu prohlédneme :)

Jana Burianová řekl(a)...

V Plzni - v roce 2015 bude velká interaktivní výstava Zahrada - http://www.novinky.cz/vase-zpravy/plzensky-kraj/plzen-mesto/2058-24510-zahradu-jiriho-trnky-ozivuji-syn-a-vnuk-prvni-ukazky-budou-k-videni-na-anifilmu-.html - tak ať ji neminete♥

Dušan Potůček řekl(a)...

No super! To bude určitě něco úžasnýho ... rozhodně si to nenecháme ujít! Díky :-)