Ivona Březinová - Johanka z parku

Zase je tu tichý večer, kdy dětské oči zakryla únava a další přečtený příběh doprovodil malého Huga do kraje snů. Dnes večer se mu možná bude zdát o malé rezavé veverce, o utrženém knoflíku nebo o tom, kterak jemné podrbání kameného draka pod bradou přivedlo nad město déšť.
Ten přicházející sen snad umocní i skutečnost, že na naše okna dopadají potichounku kapky deště reálného.
Někdy to tak výjde.
Čtete o padajících kaštanech a barevném listí a přitom v kapse máte dva čerstvě najité hnědé kaštany z víkendové procházky a kočky na chodbě si hrají s tlejícím listem, který jste si přinesli na podrážce vlhkých bot. Někdy se v knize odehrává přesně to, co můžete spatřit tam venku za okny. O to více se smyšlené příběhy stávají skutečnými, o to více můžou být dětské sny uvěřitelnějšími.

Johanka z parku je přesně taková. Podzimní. Vhodná k tomu, vytáhnout ji z knihovny právě teď a spolu s dítky se zanořit do vyhřátých peřin a nechat se unášet slovy.
Slovy Ivony Březinové a povedenými ilustracemi Markéty Vydrové, které jsou nedílnou součástí příběhu.
Však právě kvůli ilustracím paní Vydrové jsme s Hugem po knize sáhnuli. Máme ji prostě rádi.
Líbí se nám, že na ilustracích nalezneme přesně to, co čteme na stránkách knihy.
Pokud autorka něco popisuje, ilustrátorka to nakreslí přesně tak, jak my si to představujeme.
Navozuje nám to pocit známého. Umožňuje nám to vzít si příběh za svůj, cítit se v knize jako doma, v našem vlastním parku.

Proto rádi uvěříme, že i ta naše veverka, která žije v lesíku opodál, se s námi může dorozumět mimosmyslovým vnímáním a že umí proměnit kmen stromu v dřevěné schodiště.
Musí to přeci umět, když vypadá přesně tak, jako ta Johanka z parku!
Ikdyž název knihy napovídá, že Johanka bude hlavní hrdinkou knihy, vlastně to tak není.
Naší pozornost na sebe bude (po celou doby vyprávění) strhávat výstřední babička Hermína, která v dešti nosí na hlavě koupací čepici s bambulí a po parku se prohání na koloběžce.
Neznalému oku by se babka mohlá zdát mírně cáknutá, ale pozorný čtenář hned od začátku tuší, že Hermína není cáklá (nebo dokonce trochu šílená), ale že je jen prostě svá.
A že řeší jednu záhadu, kterou před zbytkem své rodiny tají.

Ale co by to bylo za tajemství, kdyby nakonec nebylo odhaleno a to třemi sourozenci, kteří se svojí babičkou a rodičmi bydlí ve stejném domě, z jehož střechy pravidelně padají stále ty samé střešní tašky. Zrovna ty, které jsou přesně nad babiččinou postelí.

Nebudeme si nic nalhávat.
Není to tajemství velké jako Svět sám.
Není to tajemství s tak velkou silou, že po jeho odhalení si úlevně oddechneme a setřeme z čela pot.
Není to překvapivý příběh plný nečekaných obratů a zápletek.
Právě naopak.
Jedná se o knihu lehkou s jednoduchým rytmem. S takovým tím klidným rytmem, kdy se oči slastně zavírají a mysl se naopak otevírá ... snům.
Ale i takové knihy jsou potřeba a jsou milé našim srdcím. Protože v tom složitém životě našeho prvňáka je jednoduchost odpočinkové četby potřeba a v tomto případě neplatí, že jednoduché je zároveň hloupé.
Protože Johanka z parku není kniha hloupá, jenom si prostě na nic nehraje.
Je laskavá a čtivá. Leckdy nutí do radostného úsměvu.
Je to prostě kniha, kterou unavený táta moc rád čte svému synovi a u které si celou dobu neříká: "Boha jeho, to byla ale zase slátanina".
Kdepak ... mám ji rád ;-)

Johanka z parku
Napsala Ivona Březinová a ilustrovala Markéta Vydrová.
Vydalo nakladatelství Albatros roku 2012
1. vydání
86 stran
www.albatrosmedia.cz

Pro děti od 7 let.