R. J. Palaciová - (Ne)obyčejný kluk

(Ne)obyčejný kluk je strašně laskavá kniha.
To byla první myšlenka, která mě napadlo, když jsem přečtenou knihu odkládal.
Zavřel jsem oči, knihu stále položenou na klíně a v mysli si znovu přehrál děj.
Pořád mi to v hlavě vyskakovalo: laskavá.
A to i přes to, že se jedná vlastně o dost smutný a pohnutý život chlapce, který se narodil s hodně špatně rozdanými kartami.

Knihu jsem nalezl v dětském oddělení a zdá se, že je to tak správné ... August, hrdina románu, je desetiletý kluk a ikdyž si svých deset let moc nevybavuju a nejsem si jist, jaké knihy jsem v té době četl, věk kolem deseti let by mohl být +/- ten startovní rok čtenáře.
Konečný věk je ale neomezený, protože to není vyloženě dětská kniha. Rozhodně má co nabídnou dospělému čtenáři s otevřeným srdcem. O to víc tátovi (a mámě).

Jak už název (a naprosto úžasný obal) napovídá, August je (ne)obyčejný kluk.
Má rád Hvězdné války, svoji sestru, svého psa, své rodiče ... má svůj běžný klučičí život.
Ale August má i něco navíc.
Má tvář, která se stvořiteli moc nepovedla, vypadá jako surealistický obraz šíleného malíře na drogách. Obraz, který ještě než stihnul zaschnout, tak zmokl a trochu se roztekl a rozmazal.
Někdo se narodí jako krásné dítko, někdo se narodí jako mírně ošklivé dítko a někdo se narodí jako dítko Sloního muže Davida Lynche. No a August je ten poslední případ.

Jako čtenáři přicházíme do Augustova života v období, kdy jde poprvé do školy.
Do páté třídy druhého stupně. Doposud jej máma učila doma, ale nastal okamžik, kdy se August musí začlenit do běžného života a vymanit se zpoza ochranných křídel svého Anděla a čelit žití vlastní osobností.
Naštěstí je to naprosto (ne)obyčejný kluk se svými radostmi a starostmi a my (stejně jako jeho okolí) si pomalu zvykáme na jeho vzhled.
Ze začátku si zakryjeme rukou ústa, pak jej politujeme, ale když jej více poznáme, tak nějak pomalu zapomínáme na jeho obličej.
Protože August je chytrý a vtipný malý kluk, který si získá naše srdce.
A stejně tak získává i srdce svého okolí, svých spolužáků. Ikdyž to vůbec nemá lehké a musí čelit mnoha skrytým a neskrytým nástrahám běžného života.

Kniha je úžasná také v tom, že se dozvíme mnohem více, než jak to vše prožívá August.
Ze začátku nám to vše vypráví sám August. Pak přestane a vracíme se zpět na začátek.
A celé to vidíme očima jeho sestry.
Dozvíme se jak se žije sestře (ne)obyčejného bratra, s čím vším se musí vyrovnávat ona sama a jaký dopad to má na její život.
To samé se pak opakuje z pohledu kamaráda Augusta.
A pak zase vypráví August a tak stále dokola, autorka nám předkládá různé uhly pohledu až konečně i čtenář hledá ten svůj, zatažen do myšlenek co kdby ...
Děti ten příběh učí ohleduplnosti a laskavosti ... a dospělé vlastně tomu samému.

Stále jsem měl tu dočtenou knihu v klíně, pohladil jsem svého syna (který spal vedle mě) a zakryl jej svými ochrannými křídly.
I kdyby byl výtvorem surealistického stvořitele, stále to bude pro mě ten nejkrásnější kluk pod sluncem.
A o tom ta kniha pro mě je.
O tom, že svět je plný (ne)obyčejných dětí, ikdyž většina z nich má obličej v pořádku ...

Nádherná kniha!

(Ne)obyčejný kluk
Napsala R. J. Palaciová
Z anglického originálu "Wonder" přeložila Renata Greplová
Vydal Knižní klub (2013, první vydání)
www.bux.cz
320 stran

Určeno pro děti od 10 let

Tereza Václavková .:. Jůlinka z jedlé zahrádky

Jůlinku jsme tu na blogu už jednou měli.
Představila nám ji Viktória v knize Jůlinka z veselé zahrádky, kde se Jůlinka poprvé seznamuje s mikrosvětem zahrádky a tvoří si svůj soukromý koutek divočiny. Poprvé zjišťuje, kterak je běžně posekaný trávník nudný a co se stane, když na něm necháte růst pampelišky.
V nové knížce s názvem Jůlinka z jedlé zahrádky se k nám malé děvče vrací s dalším objevem ... rostliny na zahrádce nemusí být jen hezké ... ony můžou být i dobré!

Jůlinčiny rodiče jsou hodní rodiče, ale jsou to dospěláci, kteří si myslí, že kolem domu má být úhledně posekaný trávník a řada vzorně zasasezných tújí.
Přesto ale dovolili dcerce v koutku zahrady ostůvek s různobarevnými květinami, to aby se berušky, včelky, čmeláci a další zvířátka měla kde sejít k obědu.

V této knize si ale zvířátka uvědomí, že jediná jedlá věc pro Jůlinku je malinká jahoda ... což opravdu není moc! A tak se rejsek přiznal, že má sbírku semínek a Jůlince je daroval.
Jenže kam zasadit neznámá semínka, když smradlavá sekačka pravidelně zakracuje zelený trávník a túje mezi sebe nikoho nepustí?
Ano, v každém domě se najde něco, co už dávno neplní svoje poslání a nevyužitě leží zapomenuté v koutě.
Starý kočárek pro panenky, kapsář, baťoh, buben, šuflík bez stolu ... kdekdo mluví o recyklaci a Jůlinka zcela přirozeně plní hlínou kdejakou skulinku.
A spolu se svými zvířecími kamarády zasazuje jedno semínko za druhým, zalévá a těší se.

Jasně, že výsledek na sebe nenechá dlouho čekat a rodiče jsou pozváni na první ochutnávku.
Tak moc jim zachutnalo, že túje musí jít o zahradu dál :-)

V dnešní světě, kdy stále více a více lidí zjišťuje, že spokojená cesta ke štěstí stojí jen o kousíček vedle zajetých zvyklostí, je takováto kniha moc zapotřebí.
Je potřeba přivádět na svět malé Jůlinky (které partyzánsky zahradničí), to proto, aby včelky měly kde žít, motýli kde usedat  a aby naše malé děti měly touhu vyjít na zahrádku a sklidit to, co zasely.

 Jo a nemyslete si, že je to jen takový krátký roztomilý příběh pro děti, který vám dospělákům nic nedá. Co vás nemá!
Naučíte se poznávat pár užitečných plevelů a bylinek (včetně podob jejich semínek) a dozvíte se, k čemu všemu jsou dobré a co vám třebas vyléči či čím vám uleví.
Sice to není čarodějná kniha o bylinkách, ale stačí na to, abyste se na začátku letošní zimy těšili na daleké jaro o to víc ;-)

P.S. Doufám že mě spisovatelka Tereza nezklame a dočkám se knihy, kde Jůlinka odhalí kouzlo kompostování ;-)

Jůlinka z jedlé zahrádky
Napsala a ilustrovala Tereza Václavková
Vydalo nakladatelství Verzone, s.r.o. (2013), 1. vydání
www.verzone.cz
www.terezavaclavkova.com

Určeno pro děti od 3 let

Studio PLAYOFFICE a jejich Secret Reading

V některých pohádkách jsou skříně, ve kterých jsou skryté chodby do tajných světů ... otevřete dveře, vlezete do skříně s rozsvícenou baterkou a dveře za sebou zavřete.
A jste tam.
V klidu a bezpečí, ve světě fantazie ... kdo by po takové skříni netoužil?

Zdá se, že madridské kreativní studio PLAYOFFICE (www.playoffice.es) po takové skříni od malička toužilo, až ji jednoho dne prostě vymyslelo.
A protože se v jejich skříni tajná chodba nevytvořila, pochopili, že ji budou muset vytvořit také sami ... no jistě, jak jinak vytvořit brány do jiných světů, než pomocí knihy?
A tak vznikla skříň Secret Reading ... co bych za takovou skříň v dětství dal! ... a vlastně nejen v dětství :-)

Více fotek na www.playoffice.es

Radovan Lipus .:. O smutné továrně

Tak jo ... budu upřímný.
Ikdyž jsme si tuhle knihu vypůjčili z dětského oddělení naší městské knihovny, nepůjčil jsem ji primárně pro syna, ale pro sebe.
Já mám prostě pro továrny všeho druhu slabost.
Příjdou mi romantické, krásné a tajemné ... ikdyž uznávám, že pracovat v nich už tak romantické není. Vím to, zkoušel jsem to.
Staré továrny jsou umělecká díla. Jejich úžasná architektura je prostě něco, co se v dnešní době moderních továrních hal nenosí ... no, ale to jsem trochu odbočil.
Prostě, jakmile jsem z titulní stránky vyluštil skoro nečitelný název "O smutné továrně", musel jsem ji mít. Ale zaujala mě vlastně už ta titulní stránka, složená ze vzorníku různých látek.
Hebká titulní stránka.
Mám rád knihy, které vznikají z koláže něčeho s něčím a obal této knihy to sliboval ...

... a splnil to, co sliboval! Já takovéhle knihy prostě miluji.
Koláže fotek s textílií, doplněné ilustracemi ... tu něco ustřihnout, tu něco přidat, nalepit.
Můj šestiletý syn občas proti podobným knihám brojí ("To je ale ošklivé") a raději by si vypůjčil mnou opovrhované knihy o Bořkovi stavitelovi nebo fotografické knihy o jeho oblíbených kreslených filmech, ale většinou podlehne mému naléhání a propadne kouzlu netradičního vyprávění ;-)

Kniha O smutné továrně je poetický příběh jedné textilní továrny.
Začíná jejím založením pilným tkadlecem Jakubem (v dobách páry a rakouského císaře) a plynule končí v naší smutné součastnosti s nadějnou vizí do budoucna.

 

Není to velké a složité povídání, je to hravé hraní si s náhodnými verši a ukázka toho, jaký osud mají u nás továrny. Od velkého rozmachu s kvalitní výrobou krásných látek, přes vynucené změny výrobního programu nehezkou druhou světovou válkou.
Následuje optimistický poválečný rozkvět a jásavé nadšení schlazené ledovou sprškou komunistického znárodnění, kdy (pod znakem rudé hvězdy) na kvalitě a kráse továrny zas až tak nezáleží.
Přišlo cinkání klíčemi a kupónová privatizace, která strhla halám střechy a uprostřed dřívějších pracovních místností najednou rostou divoké keře a stromy.
Takový rychlý sled historie České republiky pohledem zůčastněné smutné továrny.
Je-li dítko (obracející stránky spolu s rodiči) zvídavé, naskytne se mu zde prostor pro všetečné otázky.
Proč pan továrník s hvězdou na kloptě musel odejít tam, odkud není návratu a proč tomu druhému nějaký stát sebral továrnu, kterou vybudoval jeho děda?
A proč se krade a proč z toho neudělají cukrárnu?

Je jen na vás, jak hluboko se svými odpověďmi půjdete ...

 

 

Kniha získala ocenění Nejkrásnější dětská kniha Podzimního knižního veletrhu Havlíčkuv Brod 2013

O smutné továrně
Napsal Radovan Lipus
Ilustrace: Veronika Podzimková a David Vávra
Koláže Davida Vávry vznikly z fotografií použitých v knize Industriál_paměť_východiska (nakladatelství Titanic, 2007) a vzorníku textilní firmy Familie Rollfs
Fotografie: Zdeněk Helfert
Grafický koncept a sazba: Zuzana Lednická, Studio Najbrt
Vydalo nakladatelství Meander (2013), 1. vydání
www.meander.cz
45 stran

Franziska Biermannová .:. Líný kocour Josef

To, že jsou domácí kočky líné, vám snad ani nemusím říkat.
To je známá věc.
Ráno se lenivě protáhnou, protřou očka, vynutí si plnou misku jídla a jdou si pak po snídani zase zdřímnout jen proto, aby se dopoledne cvičně prošly po kuchyni a zkontrolovaly, zda už není čas oběda.
Pokud vytoužený čas nenastal, stočí se do klubíčka u topení, aby si nějak zkrátily tu dlouhou dobu, která je dělí od vrchovaté misky.
Ano, kočky jsou líné ... ale není to nic, proti Línému kocourovi Josefovi, který dává slovu "líný" jiný rozměr!

Kocour Josef je tak líný, že ven chodí jen když musí ... odskočit si do keříku. A když někdy zaprší a venku je mokro, to je Líný kocour Josef tak líný, že to sem tam schytá květináč u vchodu.
Prostě Josef je pravý domácí kocour, kterého mimochodem štve jeho soused: ňafající psisko Rudi.
Co čert nechtěl, při jednom tom zcela výjmečném výletě na zahradu, se ti dva sousedé potkají a dojde k neviditelný výměně.
Rudiho opustí (a nenápadně se přestěhuje k Josefovi) jedna nenápadná, malinkatá ... blecha.

A tahle blecha, to je to, oč v celé téhle zábavné knížce běží.
Protože kvůli té malé štípající potvoře dokáže Líný kocour Josef velké věci!
V první řadě výjde ven, protože se doslechne, že blechy rádi mění své pole působnosti ... že rádi přeskakují ze zvířátka na zvířátko.
No a Josef se rozhodne, že ji pošle dál ... rozhlíží se po kraji a hledá tu správnou oběť.

Co vám budu povídat.
Potká spousty zvířátek ze sousedství, jen ta potvora malá kousavá se né a né přestěhovat.
Jakoby jí ve vyhřátem chlupatém kožíšku bylo dobře.
Nakonec se Josef zachová zcela negentlemansky a přitulí se ke kočičí slečně ... a když se konečně toho blešího trápení zbaví, uvědomí si, že milovaný gauč už není tak lákavý a že mu v kocouřím životě něco schází.
Tak to jde hledat ... ikdyby to měla být třeba jen další malá blecha ...

Tuhle milou knihu doporučuje jak všudepřítomná kočka Čestmíra, tak spokojený kluk Hugo.

Mimochodem, když budete opravdu pozorní, občas tu blechu na stránkách knihy uvidíte ...

Líný kocou Josef
Napsala a nakreslila Franziska Biermannová (www.franziskabiermann.de)
Z německého originálu "Der faule Kater Josef", přeložila Hana Linhartová
Vydala Mladá fronta a.s (2013) www.kniha.cz
64 stran

Pro děti od 5 let

Výstava "Světla majáků" Pavla Čecha

Dnes tu pro vás mám pozvánku na výstavu ilustrátora Pavla Čecha, tak pokud nemáte v podzimním počasí kam zajít, tak kultura je to pravé ;-)

Ester Stará - Chrochtík a Kvikalka na cestě za blýskavým prasátkem

Některé dětské knihy jsou prostě úžasné ... jinak to ani nelze říci.
Jsou voňavé, barevné, laskavé, poučné, zábavné, hladící po duši.
A co víc, jsou přitažlivé jak pro čtyřleté děti, tak pro jejich dospělé rodiče.
Každý si v nich najde to své.
I naše kočka by si tam našla to své, kdyby to byla kočka intelektuálka a ne kočka žrací a chrnící. Jsou v ní totiž i roztomilé myši a ošklivý potkani.

Příběh Chrochtíka a Kvikalky je příběh dvou růžových prasátek, odehrávající se v nádherně ilustrovaném světě.
Vypravěčka nám příběh představuje krátkým jednoduchým textem a postavy knihy ji doplňují svými rozhovory v komixových bublinách.
Stejně tak spolu spolupracují ilustrace a psané slovo.
Nenápadně a nenásilně, sem tam rozeseté, vytvoří doplňující vtipné momenty, které nemají s hlavním příběhem nic společného, ale spoluvytváří tu správnou atmosféru.
Díky tomu se vám může stát, že při dalším čtení čtete mírně jinou knihu.
Už si tolik nevšímáte hlavního toku děje a necháváte se rádi unášet vedlejšími proudy a navštívíte jiný kout obrazu.
Všímáte si těch mikropříběhů vedlejších postav, které vám vykouzlí úsměv na tváři.
Stačí jen chtít a pustit ke čtení tu svojí dětskost ukrytou v nás.

A o čem je vůbec příběh těchto prasátek?
Je to příběh ze života ... toho našeho, lidského.
Žili byli, ona a ona.
Žili v krásném domečku, kolem dobré sousedy a přátelé, prostě se měli dobře.
Měli se rádi a nic jim nechybělo.
Až do toho dne, kdy paní Kvikalka vyslechla, co si vrabci štěbetají na střeše (pardon, vlaštovky to byly, ne vrabci) a pohoda byla pryč.
Protože věčně spokojená něžná duše domácnosti najednou nebyla spokojená. Vlaštovky do ní zasely semínko touhy a touha to byla spalující.
Co když o něco přichází? Co když ji někde čeká něco lepšího, jiného?
A protože Chrochtík svojí Kvikalku miluje a je to správný chlapík, řekl dost, sbalil saky paky, vzal svoji milou za ruku a vydal se s ní do světa.
Aby holka našla to, po čem její srdce touží ...

A toto je kniha plná jejich cesty.
Prasátka, která nikdy nevytáhla kopítka ze své vesnice, se vydala do velkého světa.
Potkávají další a další zvířátka, poznávají nové a nové kraje a do duší se jim začíná vkrádat jisté prozření.
Unavení cestou a počtem prolistovaných stránek jsou k tomu poznání blíže a blíže.
A pak, když jsou u cíle své cesty, zjistí tu odvěkou pravdu.

Všude dobře, doma nejlépe ... a aby jste si to uvědomili, musíte jít za hlasem svého srdce ...

Chrochtík a Kvikalka na cestě za blýskavým prasátkem

Napsala Ester Stará, ilustrovala Martina Matlovičová

Vydané nakladatelstvím 65. pole v roce 2013