Ester Stará - Chrochtík a Kvikalka na cestě za blýskavým prasátkem

Některé dětské knihy jsou prostě úžasné ... jinak to ani nelze říci.
Jsou voňavé, barevné, laskavé, poučné, zábavné, hladící po duši.
A co víc, jsou přitažlivé jak pro čtyřleté děti, tak pro jejich dospělé rodiče.
Každý si v nich najde to své.
I naše kočka by si tam našla to své, kdyby to byla kočka intelektuálka a ne kočka žrací a chrnící. Jsou v ní totiž i roztomilé myši a ošklivý potkani.

Příběh Chrochtíka a Kvikalky je příběh dvou růžových prasátek, odehrávající se v nádherně ilustrovaném světě.
Vypravěčka nám příběh představuje krátkým jednoduchým textem a postavy knihy ji doplňují svými rozhovory v komixových bublinách.
Stejně tak spolu spolupracují ilustrace a psané slovo.
Nenápadně a nenásilně, sem tam rozeseté, vytvoří doplňující vtipné momenty, které nemají s hlavním příběhem nic společného, ale spoluvytváří tu správnou atmosféru.
Díky tomu se vám může stát, že při dalším čtení čtete mírně jinou knihu.
Už si tolik nevšímáte hlavního toku děje a necháváte se rádi unášet vedlejšími proudy a navštívíte jiný kout obrazu.
Všímáte si těch mikropříběhů vedlejších postav, které vám vykouzlí úsměv na tváři.
Stačí jen chtít a pustit ke čtení tu svojí dětskost ukrytou v nás.

A o čem je vůbec příběh těchto prasátek?
Je to příběh ze života ... toho našeho, lidského.
Žili byli, ona a ona.
Žili v krásném domečku, kolem dobré sousedy a přátelé, prostě se měli dobře.
Měli se rádi a nic jim nechybělo.
Až do toho dne, kdy paní Kvikalka vyslechla, co si vrabci štěbetají na střeše (pardon, vlaštovky to byly, ne vrabci) a pohoda byla pryč.
Protože věčně spokojená něžná duše domácnosti najednou nebyla spokojená. Vlaštovky do ní zasely semínko touhy a touha to byla spalující.
Co když o něco přichází? Co když ji někde čeká něco lepšího, jiného?
A protože Chrochtík svojí Kvikalku miluje a je to správný chlapík, řekl dost, sbalil saky paky, vzal svoji milou za ruku a vydal se s ní do světa.
Aby holka našla to, po čem její srdce touží ...

A toto je kniha plná jejich cesty.
Prasátka, která nikdy nevytáhla kopítka ze své vesnice, se vydala do velkého světa.
Potkávají další a další zvířátka, poznávají nové a nové kraje a do duší se jim začíná vkrádat jisté prozření.
Unavení cestou a počtem prolistovaných stránek jsou k tomu poznání blíže a blíže.
A pak, když jsou u cíle své cesty, zjistí tu odvěkou pravdu.

Všude dobře, doma nejlépe ... a aby jste si to uvědomili, musíte jít za hlasem svého srdce ...

Chrochtík a Kvikalka na cestě za blýskavým prasátkem

Napsala Ester Stará, ilustrovala Martina Matlovičová

Vydané nakladatelstvím 65. pole v roce 2013

Einar Turkowski - Měsíční květina

Dost často chodí celá naše malá rodina na procházky.
A dost často jdeme na procházku do oblíbeného knihkupectví.
Jen tak, bez peněz ... nasát tu vůni potištěného papíru, vstřebat atmosféru spících knih, čekajících na svého majitele, na svého čtenáře.
Knihy máme hrozně rádi a rádi si je v obchodě jen tak prohlížíme.
Tu vezmeme do rukou, tu pohladíme a potom ji zase zasuneme na své místo.
Koukáme a necháváme se od nich oslovovat.
Při naší poslední knihkupecké procházce mě oslovila jedna útlá knížka.
Už její obálková tvář mi prozradila, že toto bude láska na první pohled.
Mám moc rád jemné kresby tužkou, plné detailů a fantazie ... a tahle krásná a něžná knížka je jich plná ...

Ne, neodnesli jsem si ji domů ... i když jsme celá rodinka (včetně syna) dali všechny drobné z kapes dohromady, smířili jsme se s tím, že momentálně máme leda tak na zmrzlinu.
Ale slíbili jsme jí, že časem (až příjde ten správný okamžik), se pro ni vrátíme.
Nevím, jaký příběh se v ní schovává, nevím, jak moc plynulý je jazyk vypravěče, ale protože ilustrátor i spisovatel je jeden a ten samý pán, nemám strach, že by příběh tuto knihu pohřbil.
Vytáhnul jsem z brašny fotící krabičku a pár fotek jsem si uložil do digitální paměti.
Pro jistotu, to abych nezapomněl.
Někdy hold člověk musí dát na první dojem ... neboj, já se pro Tebe vrátím :-)

Einar Turkowski - Měsíční květina
Doporučeno od 6ti let
32 stran
Vydáno v roce 2010, nakladatelstvím Albatros
K zakoupení (a více info) ZDE

Doporučuje Maaristaan ;-)

Ivana Janišová : Alžběta Popleta

Alžbětka má svoje prvé tajomstvo. Má barana. A nie hocijakého – tento uspáva rozprávkami, sype perie z vankúšov a rád sa schováva. Bětka je roztomilé trojročné dievčatko, ktoré po prvý raz prichádza do styku so skutočným životom. Zoznamuje sa s dúhou, snehom alebo s tým nevrlým dievčaťom od susedov, ktoré na ňu neustále vyplazuje jazyk... Nie je vám to niečím nostalgicky známe?

Táto knižka bola výsledkom mojho zúfalého, asi pól hodinového hľadania knižky pre Nini, ku dňu detí. Keďže doma ich máme už celkom požehnane, bolo ťažké vybrať niečo zaujímavé a netradičné Prehrabala som snáď všetky police, až som myslela, že sa tam zosypem. Nič som nedokázala nájsť.

Potrebovala som malú, pekne ilustrovanú knižku, ktorá nebude nudná. Knižku s charakterom a vtipnými krátkymi príbehmi. Už už som to chcela vzdať, keď som odrazu na spodnej poličke uvidela chrbátik knižky s mikro obrázkom baranej hlavy. "to bude ona", preblesklo mi hlavou. Vždy spoznám tú pravú. Ešte predtým, než ju otvorím. Som rodený kniho-snorič.

Opatrne som ju vytiahla a moje srdce poskočilo – Alžběta Popleta! Nini miluje knižky s "důležitými holkami". Rada sa s nimi stotožňuje. A niekedy pri čítaní dosadzujeme jej meno namiesto hlavných hrdiniek. To ju nesmierne baví.

Okrem toho, že knižka hneď po otvorení nádherne zavoňala (áno, je to moj i Ninin fetiš:-), ma zaujalo výrazné a vtipné grafické spracovanie. Nič nie je na svojom mieste – nadpisy sú dúhové a poskakujú po stránkach, zvačšujú a zmenšujú sa, texty sú prehľadne narovnané v pohodlných krátkych stĺpikoch.

Ilustrácie Alžběty Křečkové sú nápadné, zobrazujú zdanlivo obyčajný život, no posobia akoby zo sna. Je to hravé a zábavné.

Všetko v tejto knižke je jednoduché, minimalistické a pre deti ľahko pochopiteľné. Po prečítaní príbehov sa ešte zvykneme rozprávať, debatiť... Kniha k tomu svojimi zápletkami priam nabáda. Nini má pri čítaní veľa otázok a najviac sa jej páči pani Černá (neprezradím o nej viac .-)

Ivana Janišová píše o veciach akoby len tak, naoko bezstarostne, texty zľahka plynú a myslím, že knižku si Nini užije aj keď už bude vedieť čítať sama....

Názov: Alžběta Popleta

Napísala: Ivana Janišová

Ilustrovala: Alžběta Křečková

Grafická úprava: Ivana Kocmanová

Vydalo: AXIÓMA Praha, s.r.o.

Počet strán: 61

možnosť kúpiť tu za 104,- Kč 

Arnold Lobel - Kvak a Žbluňk

O tom, jak obrovský vliv má na člověka jeho dětství mě přesvědčuje i moje odpověď na otázku - jaká je tvoje oblíbená knížka? Většinou si totiž vzpomenu na nějakou, kterou jsem četla v době, kdy u mě probíhala výměna mléčného chrupu. A velmi často by ta odpověď asi zněla Kvak a Žbluňk.

Žabák Kvak je velký dobrák a roztržitý ropušák Žbluňk občas trochu lenoch, oba jsou asi už od pulce trochu popletové. Všechny kapitoly knížky jsou příběhy o jejich přátelství. - ilustrují jak se přátelé mají rádi, pomáhají si, umí si odpouštět, rozdělí se, poradí si, dělají jeden druhému radost..., a to velmi srozumitelným, veselým a lehkým vyprávěním.
Zdá se to jako docela obyčejný námět. Ale když pozoruju na svých synech, jak se malé děti učí navazovat vzájemné vztahy a jak občas rychle a ukvapeně řeší situace /u nás dneska například: "nechtěl jsem si hlát s Igolem s dinosaulama, tak mě kopnul, a já s ním už nikdy nekamaládím..."/, tak si uvědomuju, jak moc je vlastně ta knížka chytrá. Večerní předčítání mi dává příležitost, abych i jako dospělák vzala do ruky dětskou knížku. Díky tomu si uvědomuju i to, jak je ta knížka vlastně vtipná.

.
Při mém prvním čtení na mě silně zapůsobily ilustrace. V té době /osmdesátá léta minulého století/ byly docela neobvyklé. Nyní musím konstatovat, že se sama sobě nedivím. Dokonce stejně působí i na mladší generace.

Kvak a Žbluňk jsou kamarádi
Autor: Arnold Lobel
Vázaná, 112 stran, 16 x 19,5 cm
Běžná cena 169,- Kč

Kamarádi z abecedy

Člověka strašně moc potěší, když mu jeho oblíbené nakladatelství pošle nově vydanou knihu s tím, že chtějí znát jeho názor.
Dá se říct, že se obdarovaný dme pýchou.
Co si pak ale počnout s tím neznámým pocitem, když je kniha prozkoumána ze všech stran a v duši se objevily výhrady?
Jít proti přesvědčení a sepsat nic neříkající představení díla (aby se příslovečný vlk nažral a koza zůstala celá), nebo se upřímně vydat po tenkém ledě a pokusit se najít plusy a mínusy na tom všem?
Rozhodl jsem se pro tenký led a doufám, že se na něm nepropadnu a nezmáčím si nohy v ledové vodě.
Protože neexistují dobré nebo špatné knihy.
Jen se občas stane, že si kniha nevybere toho správného čtenáře ...

František Petrák a Radek Malý - Kamarádi z abecedy

Pan František Petrák a Radek Malý (jak se můžeme dozvědět z obálky knihy) jsou zkušenými autory a ve světě dětské knihy se pohybují jistým a sebevědomým krokem, což naznačuje i řada ocenění z řad odborníků.
Já jsem je na stránkách bílého papíru potkal poprvé a tak jsem si s nimi (s upřímnou zvědavostí) potřásl seznamující čtenářskou pravicí.
Největším kámenem úrazu (mého rozpačitého tápání nad těmito stránkami) se zdá být přečtení věty nakladatele: "Připravili jsme pro vás unikátní publikaci, která vašeho potomka přirozenou formou naučí rozpoznávat abecedu." viz anotace na webu nakladatelstvi HOST.
Protože dle mého skromného soudu ... nenaučí.

Můj pětiletý syn stále častěji projevuje zdravou zvědavost nad písmeny a snaží se proniknout do té záhadné magie textu, která v jeho hlavě vyvolává obrazy světa známého i neznámého.
Zná písmena svého jména, zná písmena mámy a táty.
Raduje se, když kdekoliv najde písmeno své, nebo písmeno, které již zná.
Proto jsem zajásal, když si mě Kamarádi z abecedy našli. Bral jsem je jako vítané pomocníky z říše knih.
"Milý Hugo, písmena se rozhodla, že se ti představí a ukáží ti celý svůj svět."
Problém nastal hned na začátku, když chtěl vidět svoje písmena.
Nepoznal je.
Protože písmeno H nevypadá jako písmeno H, které zná a které tak zbožňuje.
Písmeno H má totiž na tomto obrázku jednu čárku nahoře navíc. Ta čárka navíc zastupuje hlavu klauna.

S písmenem U to dopadlo ještě hůře a G na tom nebylo o moc lépe.
Ztratil jsem jeho pozornost a nadšení, nechtěl už slyšet ani básničky umístěné pod písmeny.

Hodně mě to mrzelo, selhal jsem jako učitel a průvodce do tajů písmen.
Nakonec jsem se neosvědčil ani jako recitátor veršů, protože ty rýmy nešly přes můj jazyk volně a plynule, občas se mezi zuby zadrhly v očekávaném slově, které nepřišlo a místo něj bylo jiné.
Poznal jsem, že chyba je asi v mém přístupu, v mém očekávání.
Větu o učení se rozpoznávat abecedu (zmíněnou v úvodu) jsem zahnal do kouta a zvolil ten druhý hravý způsob.
Fixky, písmenová razítka a chuť tvořit nás znovu svedla dohromady a připravila nám půlhodinu zábavy.
Plnili jsme úkoly, vymýšleli si nové, razítkovali a kreslili na připravená bílá místa.
Bohužel jsme se ale nenaučili žádné nové písmeno.
Možná jsme na to ještě moc malí (těžko říci, nenašel jsem v knize uvedený věk dítěte, pro kterého je kniha určená), možná jsme to uchopili za špatný konec a ideu z knihy nechtěně vytřepali, ale u nás své poslání Kamarádi z abecedy nesplnili.
Našli jsme v ní chvilku rozptýlení, ale ruku na srdce, to najdeme každý měsíc v časopise Sluníčko také.
---------------------------------
Kamarádi z abecedy
Radek Malý, František Petrák

Vydalo nakladatelství HOST
Počet stran 72, brož.
Rok vydání 2012
běžná cena: 199 Kč

Dušan "Maaristaan" Potůček

Pavel Čech - Velké dobrodružství Pepíka Střechy

Ruku na srdce, kdy naposledy jste byli nadšení z nějaké knížky?
Nemyslím ten hřejivý pocit "Jo, bylo to moc pěkné" nebo snad "Teda, výborné to bylo, jsem moc rád (moc ráda), že se mi to dostalo na můj noční stolek."
Mám na mysli opravdové nadšení, takový ten jásavý pocit v duši, kdy to dítě v nás křičí radostí a obdivně a úžasle tleská.
Mně se to stalo právě teď.
A věřím tomu, že i malý Hugo v tuto chvíli pluje na snové lodi vstříc tomu záhadnému ostrovu a prožívá všechna ta dobrodružství, která před chvíli viděl na stránkách této velké knihy.

Už jsem se tu určitě někdy zmínil, že pana Čecha máme s Hugem opravdu rádi a jeho kniha O Zahradě je naše kniha, která nás spojuje a která nás uvedla do společného světa v teplé peřině s hlavami v oblacích s otevřenou knihou v klíně.
A Velké dobrodružství Pepíka Střechy nás pozvalo tam, kde už to důvěrně známe.
Tato kniha navazuje (a spojuje) dvě předchozí knihy pana Čecha a to již zmiňovanou O Zahradě a druhou námi milovanou knihu Tajemství ostrova za prkennou ohradou (také ji zde někdy představím).
Kniha o Pepíkovi určitě obstojí i sama za sebe, bez znalosti předchozích knih, ale pokud ty předchozí již máte načtené, zažijete to správní nadšení.
Hugo začal poskakovat radostí po posteli, když jsme narazili na stránky, kde se objevuje prostředí z minula, kde už jsme své dobrodružství zažili a víme, co se tam událo.
A najednou se nit děje táhne jiným směrem, odhaluje další a další tajemství a uvádí v úžas jak malého prcka, tak jeho "dospělého" tátu.
Ne, při čtení této knihy nejde být dospělý. Každým otočením stránky jsem mladší a mladší, ztrácím se v nádherných kresbách a vybavuji si všechny ty dobrodružné knihy, které jsem v dětství četl ... už jsem to říkal několikrát.
Každá kniha má kouzelnou moc a tato umí spojit dospěláckou duši s dětskou a společně je vzít na neuvěřitelnou výpravu, kde se buduje nekonečná Láska otce a syna.
... jen tam mimochodem, Hugo neusnul, dokud jsme tu knihu nedočetli celou ... oči rudé od snahy neusnout a 216 stran, klobou dolů, pane Čechu, jste kabrňák :-)

Pepík Střecha je kluk s hlavou plnou příběhů z dobrodružných knih, bez kamarádů a s vadou řeči.
Je to prostě kokta a jeho spolužáci se mu za to den co den posmívají.
Jednoho dne ale do třídy příjde nová spolužačka Elzevíra a stane se z ní jeho nejlepší kamarádka.
Pepík Elzevíře ukazuje město, prozrazuje jí svoje oblíbená tajná místa a spolu objevují místa zatím nepoznaná, dokonce i nebezpečná.
Děti, děti! Nelezte laskavě na led, když je v něm díra, buďte tak hodné!
Jasně že Pepík spadl do ledové vody a měsíc se nedostal z vyhřáté postele ... a Elzevíra mezitím zmizela.

Když už konečně Pepík mohl ven a hledal Elzevíru na známých místech, našel od ní jen vzkaz v láhvi, aby ji zachránil.
A pokud, kluk jeden nezbedná, toužil někdy po dobrodružství, tak teď si ho užije plnými doušky.
Protože to, co Pepíka na cestě za záchranou Elzevíry čeká, o tom se mu nikdy ani nesnilo ...

Prostě neváhejte a mazejte do knihkupectví, jasný?
 ;-)
Maaristaan

Pavel Čech .:. Velké dobrodružství Pepíka Střechy
Nakladatelství Petrkov 2012
Vázaná, 216 stran, 23 × 33 cm, česky
Běžná cena 490,- Kč

Eva Chupíková .:. Moje rodinné album

Letošní Vánoce jsou každý den blíž a blíž a my se ještě na poslední chvíli rozhlížíme kolem sebe, čím doplnit knihovničku milého Huga.
Sedím před monitorem a hledám, co by nám doma udělalo radost.
Samozřejmě, že na něco narazím, protože najít v dnešní době zajímavou knihu není vůbec problém.
A protože jsem narazil i na pěkné fotky, nedá mi to a podělím se s vámi.

Text a fotky jsou převzaty z Fléru od uživatele Památky pro děti

Eva Chupíková - Moje rodinné album (nakladatelství Mladá fronta) 

"Moje rodinné album je kniha určená všem dětem, které rády vystřihují, nalepují a vytváří si vlastní deníčky a zápisky.
Je určena rodinám, které rády tráví společné chvíle, mají spoustu zážitků, příležitostí k setkávání
a hromady fotografií.
Kniha dětem zprostředkovává poznání rodinných vazeb a vztahů, nabádá k pochopení rodinného zázemí a vlastního místa v kruhu nejbližších.
Jednotlivé kapitoly jsou věnovány rodičům, sourozencům, prarodičům a domovu.
Obsahuje grafický list k sestavení vlastního rodokmenu, výtvarné inspirace pro čas strávený s prarodiči, graf stáří, volné listy pro rodinné fotografie a papírový pokojíček k vystřižení.

Moje rodinné album je vzpomínkou, ispirací i zábavou pro celou rodinu."