Robert Louis Stevenson .:. Pirát a Lékárník

Jsou knihy, u kterých mám velký problém s jejich zařazením.
Je to ještě kniha pro Huga, nebo je to spíš perla pro dospívajícího mládence či jeho tátu?
Není v ní už moc násilí, nebo je to jen nutné připomenutí, že okolní svět může být trochu krvavý ... obzvlášť, když se toho násilí člověk dopouští ve jménu dobra ... spravedlivé rozhořčení nad podlými skutky intrikáře?

Pořád to nevím. Pořád si nejsem jistý, pro koho je tato kniha určena.
Zjišťuji, že jsem asi přecitlivělý otec, chránící své dítko před okolním světem a bojím se, že mu pokazím jeho nevinný pohled na náš Vesmír.

Nakonec si to Hugo vyřešil sám. Nakoukl do knihy, našel kaluž krve a knihu zavřel s pohoršeným výrazem: "Tati, tuhle knihu si nemůžeme číst, je tam krev!" a šel si hrát. Ale protože jsme si knihu půjčili v knihovně v dětském oddělení a napsal ji Robert Louis Stevenson, autor úžasného Ostrova pokladů, musím ji dát sem.
Když to shrnu, je to kniha pro kluky, kteří už nějakou tu useknuto hlavu viděli a nerozháže je pohled na hořící kočárek :-)

 Prostě, nebuďme citlivky! Je to kniha úžasná, krásná a rozhodně stojí za pozornost.
Dokonce se nebojím říci, že se jedná o umělecké dílo.
Párkrát jsem přemýšlel nad tím, že každá stránka (no dobře, vynechal bych ty stránky s rozsekaným tělem a hořícím kočárkem - ikdyž ten kočárek ...) by obstála i jako zarámovaný obraz v pokoji a plnila by funkci zástupce umění. Učila by dospívající dítě vkusu a individualitě. Připomínala by mu den co den, že každý umělec má svůj styl a právě ten styl jej dělá vyjímečným.
Když se člověk ponoří do barev a linek obrazu, musí si prostě grafiku zamilovat. A není právě toto úkolem grafických románů? Naučit děti milovat ilustraci, kresbu ... nutit je toužit vzít pero a ztvárnit svůj svět na papír? Neměli bychom své děti obklopovat příklady a vytvářet jim inspirativní prostředí?
Ano, přiznávám, že tahle kniha si mě získla právě svojí ilustrací a až potom textem, příběhem.

Ikdyž i příběh (předkládaný nám pomocí veršů) je poučný a neméně důležitý.
Vypráví nám o dvou malých sígrech, kteří se pomalu a jistě vydávají na cestu zločinu. Odvážný a hrdý Robin nakonec uteče ze své rodné země a stane se z něj obávaný Pirát, kdežto úlisný a slizký Ben si vybuduje kariéru coby podvodný Lékárník. Každý si jde svojí cestou, aby se nakonec v dospělosti znovu setkali a povyprávěli o svých osudech. Chlubí se tomu druhému svými úspěchy a nabytým jměním. Zjišťují, jak moc se změnili od dob, kdy byli malí kluci. Ikdyž nás, němé pozorovatele, změny nepřekvapí, protože hned na začátku nám Robert Louis Stevenson jejich charakterové vlastnosti detailně představí a bylo nám jasné, kdo v co vyroste. Vše nakonec vygraduje v poučnou pointu, kdy slizký intrikář dostane přesně to, co si zaslouží a čestný pirát zabiják si jde dále svojí cestou. No prostě je to tak. Každý normální kluk sní o tom, kterak bude Pirátem, jen rozmazlení neprůbojní slizcí parchanti se chtějí stát Lékárníky.

Pirát a Lékárník
Napsal Robert Louis Stevenson a ilustoval Henning Wagenbreth
Z anglického originálu "Bobin and Ben: or, the Pirate and the Apothecary" přeložil Petr Putna
Vydalo 65. pole (2013, první vydání) v edici Políčko
www.65pole.cz
44 stran
Velký formát: 24 x 36 cm

Jiří Trnka - Zahrada

Mojí milí ... dneska bych vám chtěl povyprávět o tom, jak jsme doma objevili Ameriku.
Knižní českou Ameriku.
Kdo by neznal Jiřího Trnku a jeho Zahradu.
No jasně, všichni víme o čem je řeč. Tajemná zahrada, nadávající kocour, parta kluků, nějaký slon v tom taky je ... no prostě Zahrada, o čem tu chceš jako Maaristaane psát?!
Nosit dříví do lesa se ti zachtělo?
Vlastně ano ... zachtělo.
Protože některé klasiky jsou tak klasické, až mi příjdou takové ... zapomenuté.
A dnes mám velkou touhu tuhlectu Zahradu připomenout. Prostě o ní musím napsat!

Poprvé jsem si ji uvědomil v našem bytě před pár měsíci, když se z ložnice začaly ozývat nadávky typu: "Ty lopatičko! Ty smetáčku, Ty darebáku. Ty kyblíčku!", které nakonec přerostly ve výhružky: "Týden jsem si nečistil zubý, kousnu Tě a dostaneš otravu krvé. A rozkoušu ti kalhotý a ty taky dostanou otravu krvé."
A také se ozýval smích a radost a prostě se z té ložnice linula dobrá nálada a Lucie a Hugo se prostě skvěle bavili. Tak jsem se připojil a poptal se, co to poslouchají.
Prý na našem CD s desítkami pohádek našli tuhle a že neví co to je, ale je to moc pěkný a vtipný a krásný a úžasný ... a že je tam tajemná zahrada a nadávající kocour a parta kluků a sloni ... a a a ... "to je Zahrada", řekl jsem, ale pak jsem se zamyslel a zjistil, že to vím jen díky tomu popisu a díky tomu, že jsem to byl já, kdo ji na to CD dal.
Uvědomil jsem si, že jsem ji vlastně nikdy nečetl ... a nepamatuji se, žebych ji někdy slyšel. Někde v hlubinách vzpomínek jsem si vzpomněl na animovaný film, ale abych z těch vzpomínek vydoloval více než jen zamlžený dojem, to zase ne.
   A tak se stále častěji z rádia začal ozývat hlas Karla Högera, který si nás svým přednesem naprosto podmanil. To CD je namluvené naprosto geniálně, opravdu úžasně a nezapomenutelně a kdyby bylo namluvené někým jiným, nemohlo by nikdy v životě získat takové kouzlo, jako má právě tato nahrávka.
Inu, zatoužili jsme i po knize a vyrazili do knihkupcetví.
Ono se řekne: klasika! Ale zkuste si ji koupit! Leda tak prd!
Narazili jsme na knihkupce, který se snažil a hledal v počítači. "Vyprodané ... vyprodané ... vyprodané."
"Tak alespoň mluvené slovo", žadonili jsme a toužili po originálním CD s obalem.
"To nevyšlo", tvrdil nám a vnořil se opět do světla monitoru.
Šli jsme si prohlížet další knihy a vzdali se naději.

Po pár minutách za námi přišel a spiklenecky nás oslovil.
"Nedalo mi to a možná by se dalo něco dělat ..." začal a se zasněným výrazem se svěřil, jak v mládi hledal také takovou Zahradu a že jednu podobnou našel, ale že v dnešním světě takových Zahrad už moc není ... a já se taky zasnil a tahajíc se za plnovous si s ním zavzpomínal na svoje dětství a na hledání tajmených koutů ... no prostě, buďte rádi, že jste si tam v tu chvíli nekupovali knihy, protože to musel být hodně divný pohled na ty dva velký kluky, kteří vzpomínají na to, kterak byli kluci malí.
Jediné oko by nezůstalo suché :-) ale naštěstí jsme tam byli jen my a Lucie. A ta byla také ve své Zahradě.

Nakonec nám to CD sehnal ... Je to už pár dní, co nám tuhle pohádku pan Höger vypravuje a já si uvědomil, že jsem jí ještě neslyšel do konce. Pokaždé poctivě posloucháme od začátku a já u ni vždy usnu. Někdy dříve, někdy později, ale pravidelně.
Ne nudou, to vůbec ne. Je to tím kouzlem.

Přenese mě k brance, která odděluje ulici od divoké Zahrady a když do ní vstoupím, vkročím do snu. Přivítá mě Trpaslík (kterému zbyla jen trocha červené barvy na čepičce) a skřehotavý hlas vypelichaného kocoura: "Ty darebáku, ty uličníku", zavřu oči a jsem ten nejmenší z pěti kluků, kteří všichni byli stejně velcí a s vykulenýma očima čekám, co se mi tento večer ve snu zase stane. Možná jsem pohádku neslyšel do konce proto, že nikdy nekončí. Karel Höger vypravuje pořád dál a dál a nikdy nepřestává, jen přehrávač se uprostřed noci sám vypne, ale vyprávění pořád pokračuje.

Vlastně nechci to CD doposlouchat do konce. Chci věřit, že příběh nekončí, že mě čeká další dobrodružství a že ta Zahrada je nekonečná a stále mi má co nabídnout. Udržuje mě to v krásné iluzi, že ikdyž jsem velký, přesto jsem pořád jenom KLUK.

Jiří Trnka - ZAHRADA

Vypráví: Karel Höger
Nahráno 6.3.1962 ve studiu AR.
Remastering duben 2007
Vydal Supraphon

Daniela Krolupperová - Mizící hmyzící

Tuhle knihu donesl Hugovi Ježíšek, protože ví, že zbožňuje brouky.
Na balkoně má hmyzí hotel a když někde potká nějakého broučka, už ho strká do kapes, aby jej ubytoval v jednom z volných pokojů.
Pavouci v našem bytě se nemusí ničeho bát, protože jsou hájení ... a nosí přeci štěstí.
Prostě, pokud je ta kniha pro někoho jako stvořená, tak pro našeho Huga a určitě chápete, že v naší knihovně nemohla chybět.

Malý Skřítek žije v trávě u brány Království růží a je to to lenoch.
Nedělá nic, jen se povaluje po listech a lelkuje. Jen ale do té doby, kdy Království růži napadne invaze pidi Vetřelců (kteří oblepí stonky a listy růží), Království pomalu chřadne a Víly z růží jsou na umření. Osud tomu tak chtěl, milý lenošný Skřítek si musí zasloužit své nové jméno a vydat se do světa pro pomoc.
Musí najít Berušku z Louky, která má prý tu moc a Vetřelce sežere.
No a tak se (chtě nechtě) Skřítek vypravil na cestu, při které zjišťuje, že jeho líné nohy již nejsou líné, že svět je krásné místo pro žití a nekončí bránou do Království růží.
Stálé potkává nové a nové obyvatelé hmyzí říše a spolu s ním ty hezké broučky poznáváme s nim.

A právě to je pro nás tím pravým kouzlem knihy.
Na začátku každé kapitoly totiž najdeme jednoho nového broučka, hezky nakresleného a popsaného. Dozvíme se, kde žije, čím se živí a jaké má přednosti. Pak se s ním seznámíme i v příběhu, protože nějakým způsobem zasáhne do osudu našeho Skřítka a nakonec nás čeká pár kontrolních otázek právě o tomto broukovi.
S radostí jsem zjišťoval, že Hugo při čtení opravdu dává pozor, protože na většinu otázek znal správnou odpověď. I na ty, kdy já obracel oči vzhůru nohama a četl nápovědu, protože jsem se občas myšlenkami zatoulal do té hmyzí říše a pozor nedával. Představoval jsem si totiž sám sebe, kterak lezu do díry po červotočovi a dělám si v ní bunkr na spaní. Nebo jak hledám luční kobylku a snažím se jí osedlat a vyrazit na divokou skákající jízdu.
Nádherná kniha!

Mizící hmyzíci
Napsala Daniela Krolupperová a ilustrovala Eva Chupíková
Vydalo nakladatelství Portál, s.r.o. (2013, první vydání)
www.portal.cz
www.facebook.com/nakladatelstvi.portal
96 stran

Kniha je určena dětem školního věku a předškolákům a jejich rodičům.
Poslouží také učitelkám v mateřských školách.

Balázs Zágoni - Barnabáškova kniha

Barnabáškova kniha, by se vůbec nemusela jmenovat Barnabáškova.
Barnabáškova kniha by se klidně mohla jmenovat třeba Hugova kniha. Nebo třeba Pepíkova kniha ... klidně i Péťova kniha.
Protože ta kniha je o našich dětech.
O mém synovi, o Tvém synovi, o synovi našeho i vašeho souseda.

Tato kniha je o malém klukovi, který chodí do školky (do oddělení starších dětí) a chystá se do první třídy.
Stejně tak, jako ten můj milovaný kluk.
Je to kniha o jeho běžném životě, který je tak věrohodně dětský a skutečný, až se dospělý předčítač musí spokojeně usmívat a pokyvovat hlavou.
Občas ho napadne, jestli spisovatel náhodou není alter ego jeho partnera. Až tak moc je to ze skutečného "našeho" života.
Děti jsou prostě stejné všude na světě.
Dělají stejné lumpárny, mají stejné trápení, stejné sny, stejné řeči a stejné vidění světa.
Děti jsou prostě děti a na panu Balázsovi je vidět, že syna má a že jej strašně rád sleduje.
A to vše se mu podařilo promítnout na stránky této knihy a paní Markéta Vydrová jeho snahu jen podtrhla naprosto trefnými ilustracemi.
Několikrát se mi při našem společném čtení stalo, že se Hugo znenadání zarazil, vytřeštil oči a nadšeně a nevěřícně se mě ptal, jestli ta kniha není náhodou o něm.
A ona asi doopravdy je.
Ikdyž je Maďarsko na našem glóbusu od tečky (znázorňující naše město) tak daleko, uvědomoval jsem si při sledování Barnabáškových příhod, že jsme si všechny rodiny světa vlastně strašně podobné.
Nebo si je podobná moje rodina s rodinou Barnabáškovou? ... na tom vlastně nesejde.
Důležité je to, že na světě je další kniha, která nás (mě, syna i naší jedinou ženu rodiny) pár večerů pod peřinou spojovala a přidala do našich myšlenkových světů další krásný kraj a milý pocit ze vzájemné blízkosti.
A to opravdu neumí každá knížka!

Barnabáškova kniha
Napsal Balázs Zágoni a ilustovala Markéta Vydrová
Z maďarského originálu "Barni könyve" přeložila Viola Somogyi
Vydal Stanislav Juhňák - TRITON (2013, první vydání) v edici Laskavé čtení
www.tridistri.cz
151 stran

Určeno pro děti od 3 let

R. J. Palaciová - (Ne)obyčejný kluk

(Ne)obyčejný kluk je strašně laskavá kniha.
To byla první myšlenka, která mě napadlo, když jsem přečtenou knihu odkládal.
Zavřel jsem oči, knihu stále položenou na klíně a v mysli si znovu přehrál děj.
Pořád mi to v hlavě vyskakovalo: laskavá.
A to i přes to, že se jedná vlastně o dost smutný a pohnutý život chlapce, který se narodil s hodně špatně rozdanými kartami.

Knihu jsem nalezl v dětském oddělení a zdá se, že je to tak správné ... August, hrdina románu, je desetiletý kluk a ikdyž si svých deset let moc nevybavuju a nejsem si jist, jaké knihy jsem v té době četl, věk kolem deseti let by mohl být +/- ten startovní rok čtenáře.
Konečný věk je ale neomezený, protože to není vyloženě dětská kniha. Rozhodně má co nabídnou dospělému čtenáři s otevřeným srdcem. O to víc tátovi (a mámě).

Jak už název (a naprosto úžasný obal) napovídá, August je (ne)obyčejný kluk.
Má rád Hvězdné války, svoji sestru, svého psa, své rodiče ... má svůj běžný klučičí život.
Ale August má i něco navíc.
Má tvář, která se stvořiteli moc nepovedla, vypadá jako surealistický obraz šíleného malíře na drogách. Obraz, který ještě než stihnul zaschnout, tak zmokl a trochu se roztekl a rozmazal.
Někdo se narodí jako krásné dítko, někdo se narodí jako mírně ošklivé dítko a někdo se narodí jako dítko Sloního muže Davida Lynche. No a August je ten poslední případ.

Jako čtenáři přicházíme do Augustova života v období, kdy jde poprvé do školy.
Do páté třídy druhého stupně. Doposud jej máma učila doma, ale nastal okamžik, kdy se August musí začlenit do běžného života a vymanit se zpoza ochranných křídel svého Anděla a čelit žití vlastní osobností.
Naštěstí je to naprosto (ne)obyčejný kluk se svými radostmi a starostmi a my (stejně jako jeho okolí) si pomalu zvykáme na jeho vzhled.
Ze začátku si zakryjeme rukou ústa, pak jej politujeme, ale když jej více poznáme, tak nějak pomalu zapomínáme na jeho obličej.
Protože August je chytrý a vtipný malý kluk, který si získá naše srdce.
A stejně tak získává i srdce svého okolí, svých spolužáků. Ikdyž to vůbec nemá lehké a musí čelit mnoha skrytým a neskrytým nástrahám běžného života.

Kniha je úžasná také v tom, že se dozvíme mnohem více, než jak to vše prožívá August.
Ze začátku nám to vše vypráví sám August. Pak přestane a vracíme se zpět na začátek.
A celé to vidíme očima jeho sestry.
Dozvíme se jak se žije sestře (ne)obyčejného bratra, s čím vším se musí vyrovnávat ona sama a jaký dopad to má na její život.
To samé se pak opakuje z pohledu kamaráda Augusta.
A pak zase vypráví August a tak stále dokola, autorka nám předkládá různé uhly pohledu až konečně i čtenář hledá ten svůj, zatažen do myšlenek co kdby ...
Děti ten příběh učí ohleduplnosti a laskavosti ... a dospělé vlastně tomu samému.

Stále jsem měl tu dočtenou knihu v klíně, pohladil jsem svého syna (který spal vedle mě) a zakryl jej svými ochrannými křídly.
I kdyby byl výtvorem surealistického stvořitele, stále to bude pro mě ten nejkrásnější kluk pod sluncem.
A o tom ta kniha pro mě je.
O tom, že svět je plný (ne)obyčejných dětí, ikdyž většina z nich má obličej v pořádku ...

Nádherná kniha!

(Ne)obyčejný kluk
Napsala R. J. Palaciová
Z anglického originálu "Wonder" přeložila Renata Greplová
Vydal Knižní klub (2013, první vydání)
www.bux.cz
320 stran

Určeno pro děti od 10 let

Tereza Václavková .:. Jůlinka z jedlé zahrádky

Jůlinku jsme tu na blogu už jednou měli.
Představila nám ji Viktória v knize Jůlinka z veselé zahrádky, kde se Jůlinka poprvé seznamuje s mikrosvětem zahrádky a tvoří si svůj soukromý koutek divočiny. Poprvé zjišťuje, kterak je běžně posekaný trávník nudný a co se stane, když na něm necháte růst pampelišky.
V nové knížce s názvem Jůlinka z jedlé zahrádky se k nám malé děvče vrací s dalším objevem ... rostliny na zahrádce nemusí být jen hezké ... ony můžou být i dobré!

Jůlinčiny rodiče jsou hodní rodiče, ale jsou to dospěláci, kteří si myslí, že kolem domu má být úhledně posekaný trávník a řada vzorně zasasezných tújí.
Přesto ale dovolili dcerce v koutku zahrady ostůvek s různobarevnými květinami, to aby se berušky, včelky, čmeláci a další zvířátka měla kde sejít k obědu.

V této knize si ale zvířátka uvědomí, že jediná jedlá věc pro Jůlinku je malinká jahoda ... což opravdu není moc! A tak se rejsek přiznal, že má sbírku semínek a Jůlince je daroval.
Jenže kam zasadit neznámá semínka, když smradlavá sekačka pravidelně zakracuje zelený trávník a túje mezi sebe nikoho nepustí?
Ano, v každém domě se najde něco, co už dávno neplní svoje poslání a nevyužitě leží zapomenuté v koutě.
Starý kočárek pro panenky, kapsář, baťoh, buben, šuflík bez stolu ... kdekdo mluví o recyklaci a Jůlinka zcela přirozeně plní hlínou kdejakou skulinku.
A spolu se svými zvířecími kamarády zasazuje jedno semínko za druhým, zalévá a těší se.

Jasně, že výsledek na sebe nenechá dlouho čekat a rodiče jsou pozváni na první ochutnávku.
Tak moc jim zachutnalo, že túje musí jít o zahradu dál :-)

V dnešní světě, kdy stále více a více lidí zjišťuje, že spokojená cesta ke štěstí stojí jen o kousíček vedle zajetých zvyklostí, je takováto kniha moc zapotřebí.
Je potřeba přivádět na svět malé Jůlinky (které partyzánsky zahradničí), to proto, aby včelky měly kde žít, motýli kde usedat  a aby naše malé děti měly touhu vyjít na zahrádku a sklidit to, co zasely.

 Jo a nemyslete si, že je to jen takový krátký roztomilý příběh pro děti, který vám dospělákům nic nedá. Co vás nemá!
Naučíte se poznávat pár užitečných plevelů a bylinek (včetně podob jejich semínek) a dozvíte se, k čemu všemu jsou dobré a co vám třebas vyléči či čím vám uleví.
Sice to není čarodějná kniha o bylinkách, ale stačí na to, abyste se na začátku letošní zimy těšili na daleké jaro o to víc ;-)

P.S. Doufám že mě spisovatelka Tereza nezklame a dočkám se knihy, kde Jůlinka odhalí kouzlo kompostování ;-)

Jůlinka z jedlé zahrádky
Napsala a ilustrovala Tereza Václavková
Vydalo nakladatelství Verzone, s.r.o. (2013), 1. vydání
www.verzone.cz
www.terezavaclavkova.com

Určeno pro děti od 3 let

Studio PLAYOFFICE a jejich Secret Reading

V některých pohádkách jsou skříně, ve kterých jsou skryté chodby do tajných světů ... otevřete dveře, vlezete do skříně s rozsvícenou baterkou a dveře za sebou zavřete.
A jste tam.
V klidu a bezpečí, ve světě fantazie ... kdo by po takové skříni netoužil?

Zdá se, že madridské kreativní studio PLAYOFFICE (www.playoffice.es) po takové skříni od malička toužilo, až ji jednoho dne prostě vymyslelo.
A protože se v jejich skříni tajná chodba nevytvořila, pochopili, že ji budou muset vytvořit také sami ... no jistě, jak jinak vytvořit brány do jiných světů, než pomocí knihy?
A tak vznikla skříň Secret Reading ... co bych za takovou skříň v dětství dal! ... a vlastně nejen v dětství :-)

Více fotek na www.playoffice.es